NĚKDY SE O PROZAICÍCH A BÁSNÍCÍCH PÍŠE, ŽE MAJÍ VÝRAZNÉ VÝTVARNÉ VIDĚNÍ, UŽ MNOHOKRÁT SE VŠAK V DĚJINÁCH PŘIHODILO, ŽE TAKÉ VÝTVARNÍ UMĚLCI MAJÍ - ALE CO? LITERÁRNÍ VIDĚNÍ?
LITERÁRNÍ MYŠLENÍ? NEBO PROSTĚ LITERÁRNÍ TALENT? ZŮSTAŇME U TOHO POSLEDNÍHO, PONĚVADŽ UČINĚNÁ ERUPCE SLOVESNÉHO NADÁNÍ, TO JE NĚCO, CO PŘI ČETBĚ LITERÁRNÍCH TEXTŮ DANY RAUNEROVÉ ROZPOZNÁVÁME HNED V PRVNÍM OKAMŽIKU, DOSLOVA PO PRVNÍM OKA MŽIKU, A POTOM UŽ - POSPOLU S PROCIŤOVÁNÍM JEJÍCH SLOVNÍCH OBRAZŮ A SPOJENÍ ČI SE VCIŤOVÁNÍM SE DO AUTORČINY IMAGINACE /O NÍŽ JEŠTĚ BUDIŽ ŘEČ/ - NEZBÝVÁ NEŽ POKUSIT SI JEJÍ LITERÁRNÍ FENOMENALITU PATŘIČNĚ CHARAKTERIZOVAT.
NUŽE, DANA RAUNEROVÁ SE ZMOCŇUJI VLASTNÍHO FAKTU A MOŽNOSTI RYZÍ LITERÁRNÍ VÝPOVĚDI PŘEDEVŠÍM S PRIMÁRNÍM DŮRAZEM NA PROSTOR - A Z TOHOTO URČUJÍCÍHO PŘÍSTUPU VYPLÝVÁ, ŽE GESTEM PŘIROZENÝM A ZÁROVEŇ VELKORYSÝM PAK RUŠÍ A POPÍRÁ NAVYKLÁ ŽÁNROVÁ VODÍTKA. NEJDE TOTIŽ ANI O POETIZOVÁNÍ, ANI O PROZAICKÉ PŘÍBĚHY, ANI O TZV. BÁSNICKOU PRÓZU, JSOU TO VSKUTKU TEXTY, ŽIJÍCÍ O SOBĚ, CELOU SVOU PODSTATOU SE VZPÍRAJÍCÍ KONVENČNÍMU POJMENOVÁNÍ NEB O CHÁPÁNÍ. PŘESTO MAJÍ SPOLEČNÉHO JMENOVATELE, A TÍM JE JIŽ ZMÍNĚNÁ IMAGINACE. PRÁVĚ OSLNIVÁ IMAGINACE JAZYKOVÁ A STYLOVÁ UMOŽŇUJE RAUNEROVÉ INKLINOVAT TŘEBA I K DĚTSKÝM VERŠŮM, MNOHEM ČASTĚJI ALE K POLOHÁM AŽ VYZNAVAČSKÝM, NE-LI VIZIONÁŘSKÝM, NEBOLI K SENTENCÍM SDĚLUJÍCÍM HLUBOKÝ POŽITEK FILOSOFICKÝ A ZÁROVEŇ I SVÍRAVÝ PROŽITEK ŽIVOTNÍ.
NEJCHARAKTERISTIČTĚJŠÍM ZNAMENÍM AUTORČINY IMAGINACE JE OVŠEM EXPRESIVITA: SHLEDÁVÁME U NÍ PŘÍMO POSEDLOST !VÝRAZOVÝM! PSANÍM, NIKOLI VŠAK KLASICKOU EXPRESIONISTICKOU MANÝROU, NÝBRŽ S PŮVABNÝM STYLOVÝM /POSTMODERNÍM/ NADHLEDEM: PROTO SE TAK SUVERÉNNĚ POHYBUJE VE SFÉRÁCH GROTESKNOSTI, VÍ SI RADY SE SLOVNÍ EXALTOVANOSTÍ - A NAVÍC, ABY TAKÉ NIKOLI!, OPLÝVÁ A OKOUZLUJE ONOU VÝTVARNOSTÍ SVÉHO PSANÍ. PRÁVEM OBDIVUJEME I JEJÍ OBRAZOVÉ KREACE - A VE SKRYTU DUŠE SI PŘEJEME, ABY STEJNĚ DÁL POPOUŠTĚLA UZDU SVÝM LITERÁRNÍM SKLONŮM. A CO NEJVÍCE!
PHDR. VLADIMÍR NOVOTNÝ, LITERÁRNÍ KRITIK
